17.5. - Pochod Prčice

Až na to, že jsem ráno zapomněla klíče od bytu, to byl normální den. Šli jsme 30 km z Tábora, i když bylo chladněji, cesta byla fajn, i když bylo pár překážek jako závora, kde jsme museli přenést vozík, nebo úzký přechod přes stavidla, kam se náš vozík vtěstnal tak tak a nebo brod, kde si mamka zula boty a sundala ponožky a prostě to přebrodila. - Nechtělo se jí čekat, až se uvolní dva kameny, přes které se ostatní snažili přebalancovat :) Poslední 2 km nám pršelo, ale cesta vedla po rovné silnici, tak nám to moc nevadilo. Do cíle jsme došli v rekordním čase už v 15,45 hod a další skoro dvě hodiny jsme čekali na další spoluúčastníky z autobusu, kteří se ještě trmáceli v dešti, zatímco my jsme byli již v suchu a teple.